Drogy a kriminalita dětí na Blog.cz

Školení, týkající se prosazování práva v oblasti nedovoleného obchodování s drogami, zorganizovalo NMS za podpory EMCDDA. Lektorem byl mezinárodně uznávaný britský odborník, dr. Nicholas Dorn . Školicí materiály jsou k dispozici pro veřejné použití.

Školení bylo dvoudenní, konalo se v listopadu 2003.

Zúčastnili se jej odborníci Národní protidrogové centrály , Generálního ředitelství cel a Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti.

Podkladem pro školení byl přiložený soubor , který je překladem materiálu, jehož spoluautorem je Nicholas Dorn. Připojujeme i závěrečnou zprávu o školení (v anglickém jazyce).

Mezi těkavé látky, zneužívané jako omamné a psychotropní látky (inhalační drogy), patří některá rozpustila, ředidla a lepidla, ale i plynné látky - například éter a rajský plyn.

Toluen je nejrozšířenějším zástupem skupiny inhalačních drog v ČR. Toluen je bezbarvá kapalina; získává se z ropy, lehkého oleje nebo koksových plynů. Toluen je důležité rozpouštědlo a ředidlo, zejména laků. Cílené a předvídatelné dávkování je při obvyklém způsobu aplikace prakticky nemožné a kvalitativní porucha vědomí snadno přechází v poruchu kvantitativní, v bezvědomí až koma, ve kterém může dojít k srdeční zástavě, k zástavě dechu nebo k udušení zvratky.

Trichlorethylen je jedovatá kapalina sloužící zejména jako všestranné rozpouštědlo, užívané na některých průmyslových pracovištích. Bývá zneužíváno zaměstnanci jako inhalační droga způsobující euforii. Užívání mimo průmyslová pracoviště se rozšířilo zejména na začátku 70. let. Uživateli byli hlavně žáci základních škol ve věku od 13 let. Při inhalaci trichlorethylenu se mohou objevit zrakové a sluchové halucinace, které mohou mít imperativní charakter.

Rajský plyn (oxid dusný) - plyn, používá se ke krátkodobým narkózám. Zneužívá se inhalací z tlakových lahviček pro výrobu šlehačky nebo z nafukovacích balónků, ze kterých je vdechován. Účinek se rychle vytrácí. Při vdechování z lahve může dojít ke spálení dýchacích cest mrazem, který vzniká při rychlém odpařování oxidu dusného.

Další zneužívané těkavé látky

Účinky
Jednotlivé prchavé látky se od sebe liší chemickým složením, způsobem účinku a klinickým obrazem. Společným znakem po užití je ovlivnění CNS, které se projevuje euforií, většinou s útlumem, mohou se objevit zrakové a sluchové halucinace.
Při inhalaci toluenu se dostavuje velmi rychle pocit euforie, poruchy vnímání provázené živými, barevnými halucinacemi, dochází k útlumu, ke spánku, k poruchám vědomí. Účinek inhalace toluenu se dostavuje během několika minut a je krátkodobý - odezní během několika desítek minut, pokud inhalace neprobíhá dál nebo se neopakuje.
Ke zvýšení účinku si někteří uživatelé přetahují přes hlavu plastový pytlík, pod kterým inhalují. Tento způsob aplikace přináší zvýšené riziko úmrtí .

Zpracováno na podkladě připravované knihy Kolektiv autorů. Textbook. 1st ed. Praha: Úřad vlády ČR & Filia Nova; 2003. 980 pp. (Kalina, Kamil. Pompidou Group Serie; 2).

výroba kokové pasty ze surových lístků keře koky

Keře koky (Erythroxylon coca) pocházejí z jihoamerických And. Domorodí Indiáni znají psychoaktivní účinky jeho listů již nejméně 4 000 let. Koka je mezi nimi považována za největší dar bohů, jehož žvýkání jim pomáhá snášet strázně života, zahnat únavu při těžké práci a putovat v nadmořských výškách, kde se Evropané mohou pohybovat jen s kyslíkovou maskou.

listy kokovníku (Erythroxylum coca) v době sklizně

Aktivní složkou lístků koky je kokain (hydrochlorid kokainu). Ten byl poprvé izolován v roce 1855 a od roku 1884 se používal (a v některých zemích dodnes používá) jako lokální anestetikum při chirurgických operacích očí, nosu, stomatologických výkonech atd.
Německá firma Merck kokain komerčně vyráběla od roku 1862. Dlouho byl považován za odvykací prostředek proti morrfinismu a jako takový hojně předepisován. Kokain požíval a ve svých dopisech vychvaloval Sigmund Freud - až do okamžiku, než si uvědomil svou závislost.

Kokain byl až do roku 1903, kdy byl nahrazen kofeinem, hlavní budivou složkou celosvětově oblíbené Coca-Coly. Dodnes je nicméně z chuťových důvodů kokový extrakt v coca-cole obsažen - je ale již zbaven stimulačně působícího alkaloidu. Odhaduje se, že firma Coca-Cola spotřebuje pro tyto účely každoročně asi 175 tun koky.

Coca-Cola obsahovala kokain až do roku 1904, kdy byl nahrazen kofeinem...

Nejčastějším způsobem užívání kokainu je inhalace (šňupání), někdy se ale užívá injekčně v roztocích nebo se vtírá do sliznic (především pohlavních orgánů jako afrodisiakum).
Kokain byl od samého počátku považován za drogu "vyšších vrstev" a extravagantních umělců; od počátku století platí rovněž za drogu prostitutek. Jedním z důvodů je jeho poměrně vysoká cena. Pravděpodobně nejslavnějším kokainistou všech dob byla britská královna Viktorie (1837-1901), o níž se traduje, že si kokainem vylepšovala svou každodenní sklenici sherry, nejznámějšími (ex)kokainisty současnosti jsou fotbalista Diego Maradona a podle některých pramenů též prezident USA George Bush Jr (který tyto zprávy nikdy nevyvrátil ani nepotvrdil)..

Cenově přístupnou variantou hydrochloridu kokainu je crack (kokainová báze), která se z kokainu poměrně snadno vyrábí. Kouření jeho krystalů je od počátku osmdesátých let masivně rozšířeno mezi černošskou populací v USA a v devadesátých letech též v Západní Evropě, kde představuje stále narůstající problém především mezi sociálně slabými skupinami. V České republice je jeho užívání spíše ojedinělé - pravděpodobně zejména z důvodu nasycenosti trhu relativně levným pervitinem z domácích zdrojů.

Výzkumníci centra pro veřejné zdraví na liverpoolské John Moores University zkoumali data více než 1000 rockerů, kteří koncertovali kdykoliv od padesátých let až do současnosti. Podle Marka Bellise, jenž studii vedl, se ukázalo, že stereotypy o "divokých muzikantech" se zakládají na pravdě. Výzkumníci zjistili sto předčasných úmrtí, zahrnující slavné legendy Elvise Presleyho, Jima Morrisona, Jimiho Hendrixe a Kurta Cobaina. Celkem předčasně zemřelo 7,3 % žen-rockerek a 9,6 % mužů. Průměrný věk takto zemřelých byl 42 let pro americkéa 35 let pro evropské rockové hvězdy.

Zhruba čtvrtina úmrtí měla vztah k alkoholu nebo jiným drogám. Úmrtí se nejčastěji objevovala během prvních pěti let od okamžiku, kdy se danému umělci podařilo proslavit.

"Tato studie věrně popisuje populaci rockových hvězd, u nichž je zřejmé neúměrně vyšší riziko úmrtí kvůli alkoholu a jiným drogám," vysvětluje Mark Bellis. "V hudebním průmyslu hrají velkou roli faktory typu stresu, pádů ze slávy do zapomnění, a pohyb v prostředí se snadnou dostupnosti alkoholu a drog. To vše může přispět k užívání návykových látek a k dalším formám sebezničujících aktivit."

"Takhle to ale bylo vždycky," podotýká k tomu hudební publicista John Aizlewood. "Podívejte se třeba na viktoriánské období: Byron, Shelley, a další. Kreativita vyžaduje život na hraně a to se vám v důchodu asi nepovede."

Studie byla publikována ve vědeckém časopise Journal of Epidemiology and Community Health .

Mezinárodní úmluvy OSN z let 1961 ( Jednotná úmluva o omamných látkách doplněná Protokolem o změnách Jednotné úmluvy), 1971 ( Úmluva o psychotropních látkách ) a 1988 ( Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami ) jsou hlavními nástroji mezinárodněprávního systému kontroly drog. Česká republika je signatářem všech tří uvedených úmluv a tyto smlouvy jsou součástí jejího právního řádu (viz. vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 47/1965 a 62/1989 a sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 458/1991 a 462/1991).
Hlavním cílem těchto úmluv je omezení užívání omamných a psychotropních látek (OPL) a zacházení s nimi pouze nak lékařské a vědecké účely. Tohoto stavu má být dosaženo pomocí závazku signatářských států k přijetí určitých zákonných a administrativních opatření omezujících zacházení s OPL a k mezinárodní spolupráci v této oblasti. Klíčovou součástí úmluv, především úmluvy z roku 1988, jsou trestní ustanovení, které zavazují signatářské státy k trestnímu stíhání stanovených forem nedovoleného nakládání s OPL.

Jednotná úmluva o omamných látkách z roku 1961 (Čl.36)
(1) a) S výhradou svých ústavních předpisů učiní každé Strana opatření nutná k tomu, aby pěstování, produkce, výroba, těžba, příprava, držba, nabídka, dání do prodeje, distribuce, koupě, prodej, dodání z jakéhokoliv titulu, zprostředkování, odeslání, tranzit, doprava, dovoz a vývoz omamných látek, neodpovídající ustanovením této Úmluvy, nebo jakékoliv jiné činy, které by podle názoru této Strany odporovaly ustanovením této Úmluvy, byly považovány za trestné činy, jsou-li spáchány úmyslně, a aby na vážné případy byly vyměřeny přiměřené tresty, zejména vězení nebo jiné tresty odnětí svobody.
b) Nehledě na ustanovení uvedené pod předchozím písmenem, mohou Strany v případě, že se takových případů dopustily osoby závislé na omamné látce, zařídit, aby se takovýmto osobám dostalo místo výroku o vině a trestu , popř. navíc léčení, výchovy, doléčení, rehabilitace a nového začlenění do společnosti v souladu s ustanovením odstavce 1 článku 38.
...

Úmluva o psychotropních látkách z roku 1971 (Čl. 22)
1. a) S výhradou omezení podle svých ústavních předpisů bude každá Strana považovat za trestný čin každé jednání, které je v rozporu se zákonem nebo nařízením přijatým k plnění závazků podle této Úmluvy a bylo spácháno úmyslně, a zajistí, aby na závažné trestné činy byly vyměřeny příslušné tresty, zejména vězení nebo jiné tresty odnětí svobody.
b) Bez ohledu na ustanovení předcházejícího písmena tohoto odstavce, v případech, kdy se takových trestných činů dopustily osoby, které zneužívají psychotropních látek, Strany mohou, buď místo odsouzení nebo trestu anebo jako doplnění trestu, podrobit tyto osoby podle odstavce 1 článku 20 opatřením, jejichž účelem je léčení, výchova a rehabilitace těchto osob, péče o ně po skončení léčby a jejich znovuzapojení do společnosti.
...

Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami (Čl.3)
1. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která mohou být nezbytná k tomu, aby jako trestné činy podle jejího trestního práva byly stanoveny, budou-li spáchány úmyslně:
a) i) výroba, zhotovování, extrahování, příprava, nabídnutí, nabídnutí za účelem prodeje, rozšiřování, prodej, dodávání za jakýchkoliv podmínek, překupnictví, převoz, tranzitní přeprava, převážení, dovoz či vývoz jakékoliv omamné nebo psychotropní látky, porušující ustanovení Úmluvy z roku 1961, Úmluvy z roku 1961 s doplňky či Úmluvy z roku 1971;
ii) pěstování opiového máku, kokainových keřů nebo rostlin Cannabis za účelem výroby omamných látek v rozporu s ustanoveními Úmluvy z roku 1961 a této Úmluvy s doplňky;
iii) přechovávání nebo nákup kterékoliv omamné nebo psychotropní látky za účelem kterékoliv z činností uvedených výše v pododstavci (i);
iv) zhotovení, převážení nebo šíření zařízení, materiálů nebo látek uvedených v tabulce I a v tabulce II, pokud je známo, že jsou určeny pro použití s cílem nedovoleného pěstování, výroby nebo zhotovení omamných nebo psychotropních látek;
v) organizování, řízení nebo financování jakýchkoliv trestných činů uvedených v pododstavcích (ii), (iii) nebo (iv);
b) i) přeměna nebo převod majetku, pokud je známo, že tento majetek byl získán v důsledku jakéhokoliv trestného činu nebo trestných činů, označených jako takové v souladu s pododstavcem (a) tohoto odstavce, případně v důsledku účasti na trestném činu nebo trestných činech za účelem ukrytí nebo zatajení nedovoleného zdroje příjmů, nebo za účelem poskytnutí pomoci kterékoliv osobě zúčastněné na spáchání trestného činu nebo trestných činů, aby se mohla vyhnout odpovědnosti za svoje činy;
ii) ukrytí nebo zatajování podstaty, zdroje, místa kde se nachází, způsobu šíření, převozu, práv k majetku, včetně práva vlastnického, pokud je známo, že tento majetek byl získán v důsledku trestného činu nebo trestných činů a které jako takové byly stanoveny v souladu s pododstavcem (a) tohoto odstavce, případně v důsledku účasti na takovém trestném činu nebo trestných činech;
c) s výhradou svých ústavních principů a základních zásad jejich právního systému:
i) získání, držba nebo užívání majetku, pokud v době jeho získání bylo známo, že takovýto majetek byl získán v důsledku trestného činu nebo trestných činů, které byly jako takové stanoveny v souladu s pododstavcem (a) tohoto odstavce nebo v důsledku účasti na tomto trestném činu nebo trestných činech;
ii) držba zařízení nebo materiálů, nebo látek uvedených v tabulce I a tabulce II, pokud je známo, že se používají nebo jsou určeny k nedovolenému pěstování, výrobě, nebo zhotovování jakýchkoli omamných nebo psychotropních látek;
iii) veřejné podněcování nebo navádění jiných osob jakýmikoliv prostředky ke spáchání některého z trestných činů, označených jako takové v tomto článku, případně k nedovolenému používání omamných nebo psychotropních látek;
iv) účast, spolčení, spiknutí za účelem spáchání činu nebo činů, které jsou uvedeny v tomto článku, pokusy o dokonání takového trestného činu nebo činů, napomáhání, podněcování, navádění a rady ke spáchání trestného činu.

2. S výhradou svých ústavních principů a základních zásad svého právního systému přijme každá smluvní strana taková opatření, jež mohou být potřebná k uznání za trestné činy podle vlastního právního řádu, pokud jsou vykonávány úmyslně, přechovávání, získávání nebo pěstování jakýchkoliv omamných nebo psychotropních látek pro osobní potřebu při porušení Úmluvy z roku 1961, Úmluvy z roku 1961 s doplňky nebo Úmluvy z roku 1971.

Dne 21. května 2005 vstoupilo v platnost Rozhodnutí Rady EU o výměně informací, odhadu rizik a kontrole nových psychoaktivních látek - Council Decision 2005/387/JHA on the information exchange, risk-assessment and control of new psychoactive substances.

Rozhodnutí nahradilo dosud platný právní dokument - Společný postup v oblasti nových syntetických drog (Joint Action on New Synthetic Drugs) z roku 1997.

Hlavní změnou oproti Joint Action je rozšíření působnosti systému ze syntetických psychotropních látek na jakékoli omamné a psychotropní látky, které dosud nejsou kontrolovány prostřednictvím mezinárodních úmluv OSN z let 1961 a 1971 a přitom mohou znamenat podobné nebezpečí pro veřejné zdraví jako látky již kontrolované.

I nadále zůstávají zachovány 3 vzájemně na sebe navazující fáze systému:

Uživatel extáze většinou intenzivně tančí, někdy až do naprostého vyčerpání - buď nepociťuje vyčerpání vůbec, nebo je varovný pocit vyčerpání přehlušen příjemnými prožitky. To může mít za následek tělesné poškození.
Kombinování extáze s jinými drogami či léky zvyšuje pravděpodobnost výskytu závažných zdravotních komplikací a nežádoucích účinků. MDMA je často uživateli kombinována s jinými látkami pro dosažení silnějšího nebo kvalitativně jiného efektu.

Účinky
Mezi první uvědomované příznaky intoxikace patří neklid a mírná zmatenost, které v další fázi obyčejně ustoupí, nastává fáze klidu a pohody, mizí stres, dochází k projasnění nálady. Při užití o samotě je uživatel obyčejně schopen zvýšeného intelektuálního výkonu. Při užití v páru nastupují pocity empatie , lásky, zvyšuje se komunikativnost a potřeba dotýkat se druhého. Pocit vcítění se dostavuje i ve skupině či v davu a je uživateli vysoce ceněný. MDMA nefunguje jako afrodiziakum. U mužů může dokonce snižovat schopnost erekce a oddaluje ejakulaci. Pro efekt MDMA je charakteristická určitá plochost a mírnost intoxikace, halucinace jsou méně pravděpodobné, dostaví se jen mírně zostřené vnímání a celková psychická a fyzická stimulace.
Somaticky bývá nástup účinku doprovázen nevolností, případně zvracením. Časté je zvýšené napětí kosterního svalstva, někdy bývá pociťováno jako bolestivé. Intoxikovaní si nejčastěji uvědomují napětí žvýkacích svalů. Častými doprovodnými příznaky jsou snížená chuť k jídlu a snížená potřeba spánku, subjektivně nepříjemně bývá vnímáno pocení a sucho v ústech.
Objektivně lze nalézt urychlení tepu a vzestup teploty, zvýšený krevní tlak. Podobně jako u jiných látek této skupiny je intoxikace provázena rozšířením zornic.
Druhý den po užití extáze se většinou dostavuje kocovina v podobě únavy, bolesti svalů a kloubů, 2.-3.den po odeznění intoxikace se typicky dostavuje zhoršení nálady.

Rizika
Mezi nejvážnější komplikace užití MDMA patří hypertermie. K přehřátí organismu, se může vyskytnou zvláště při užití na celonočních párty. Pravděpodobnost vzrůstá při nadměrné tělesné aktivitě, vyšší teplotě okolí, vyšší dávce, nebo opakovaném užítí v průběhu párty a nedostatečné konzumaci tekutin s minerály. Důležitým preventivním faktorem je mimo jiné průběžný příjem tekutin a iontů a také odpočinek a pobyt v chladnějším prostředím. MDMA je ovšem schopna vyvolat hypertermii i sama, bez okolních "podporujících" podmínek.

Historie:
Látka byla objevena r. 1912 německou firmou Merck v Darmstadtu. Patent byl udělen pro "nově objevenou syntetickou variantu oleje z vavřínovitého keře Sassafras officinale." Pro látku se nicméně dlouho nenašlo žádné využití a upadla v zapomenutí. Roku 1953 testovala americká armáda MDMA na zvířatech, v roce 1960 byla MDMA znovuobjeveno v Polsku. V 70. letech byla používána v psychoterapii a ke konci tohoto desetiletí pronikla do uměleckých kruhů a homosexuálních klubů, kde byla zneužívána jako "droga lásky.".
Expanze MDMA nastala ve 2. polovině 80. let, kdy se ve španělské Ibize stala neodmyslitelnou součástí acid-parties, techno parties atd. S tím, jak se z této původně undergroundové, subkulturní hudby stával celosvětový fenomén, který brzy komerčně podchytily nejdříve britské, posléze americké a pak všechny ostatní nahrávací společnosti, šířila se i sláva drogy, kterou si mnozí zvykli považovat za synonymum "tuc-tuc" parties. Tato typická "víkendová" droga je od počátku devadesátých let stále více zneužívána i v ČR. V Evropě bylo od roku 1983 zaznamenáno asi 650 úmrtí v souvislosti s ecstasy - především na dehydrataci (nedostatek tekutin) a vyčerpání organismu po mnohahodinovém tanci. Droga totiž nejen stimuluje (a tak umožňuje mimořádné fyzické výkony), také potlačuje pocit žízně, hladu a vědomí vyčerpanosti.
Moderní historie MDMA je spojena se jménem Alexandra Shulgina, který látku resyntetizoval v 50.letech. V následujících letech proběhly pokusy o její využití v psychoterapii. Výsledky terapeutické práce s MDMA byli terapeuty hodnoceny vesměs pozitivně, zvláště pozitivně byl hodnocena schopnost introspekce a zlepšení schopnosti komunikace mezi lidmi, se vzájemným silným citovým vztahem. Mezi indikační skupiny patřila posttraumatická stresová porucha (v této indikaci se nyní experimentálně zkouší), partnerská terapie a péče o smrtelně nemocné. MDMA se experimentálně používala také jako prostředek, který posiloval terapeutický účinek dynamické psychoterapie a prohluboval vztah pacient - terapeut. Na druhé straně existovaly pochybnosti o trvalosti dosažených změn. Poté, co byla prokázána neurotoxicita MDMA a bylo její další legální používání většinou zakázáno. Přesto existují dodnes amatérští terapeuti, kteří MDMA k terapii nadále používají.
Rekreační užívání MDMA na "parties" se začalo objevovat v 70.letech v USA. Postupně se šířilo přes Velkou Británii do ostatních států Evropy. Od 80.let se objevuje již pravidelně v řadě evropských států. Dnes patří extáze mezi nejrozšířenější drogu užívanou mladými lidmi na tanečních parties všude na světě. Užívání v klubech a na masových akcích za doprovodu typické reprodukované hudby (styl techno, house, rave a jiné) patří mezi fenomény současné doby (v r.2001 nabízely kluby v Praze a nejbližším okolí každý všední den průměrně 5 takových akcí, v pátek a v sobotu 15. Vedle toho existuje řada akcí soukromých (Kalina a kol., 2002)).
V průzkumech prováděných v klubech v ČR (viz Kalina a kol., 2002) se zjišťuje, že průměrný věk návštěvníků se pohybuje okolo 20. Asi 90% návštěvníků je svobodných, 2/3 jsou studující, 1/3 mladí zaměstnaní (převážně v jiných než dělnických profesích) nebo podnikatelé. Nejčastěji užívanou drogou mezi nimi je marihuana (88%), extázi užívalo 20%, stejně jako pervitin a LSD. V některých klubech je však extáze jasně nejoblíbenější drogou pro 93% návštěvníků. Uživatelé extáze ji pokládají za příjemnou a bezpečnou drogu, na níž nevzniká závislost a kterou lze mít dlouhodobě pod kontrolou. Je lepší než alkohol, "protože po ní není člověku špatně." Odmítají heroin a pervitin jako drogy, které pravidelně vedou k závislosti ("Nejsem žádný feťák, jen se ráda bavím," říká účastnice jednoho průzkumu).

Léková závislost je velkým problémem, kterému nebyla zatím věnována dostatečná pozornost. V budoucnosti se bude zneužívat jistě i mnoho dalších léků, o kterých třeba předběžné studie tvrdily, že při nich nebezpečí závislosti nehrozí. Je proto potřebné při každém nově zavedeném léku sledovat i možnost vzniku lékové závislosti.
Skupina návykových látek uvedená v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN- 10) pod označením F- 13 se týká kromě sedativ a hypnotik i dalších léků, které u jejich uživatelů mohou způsobit závislost, např. analgetika, anxiolytika a některé léky se stimulačním účinkem, které by se jinak nedaly zařadit.

Účinky a rizika
Hlavním společným účinkem analgetik, sedativ, hypnotik a anxiolytik je útlum centrální nervové soustavy (CNS). Po jejich užití dochází k postupující ospalosti, otupělosti, k celkovému útlumu s rozmazanou blábolivou řečí. Může dojít k ataxii, vyhasínání reflexů a při předávkování až k hlubokému bezvědomí - kómatu.
Chronické užívání vede k psychické a somatické závislosti na dané návykové látce a to i u uživatelů, kteří ji dostávají jako lék na lékařský předpis. Pokud má uživatel obvyklou dávku své drogy, svého léku, nemusí se to nijak výrazněji projevit, pokud nepřekročí svoji toleranci.
Při chybění léku-drogy se objevuje odvykací syndrom charakterizovaný neklidem, nespavostí, zvýšenou mrzutostí až agresivitou, případně zvýšením nebo znovuobjevením bolestí, zejména po vysazení opioidních analgetik. Objevují se bolesti svalů, křeče gastrointestinálního traktu, průjem, třes, piloerekce. Při nedostatku benzodiazepinů a některých hypnotik může dojít ke zhoršení prostorového vidění a udržení pozornosti, v krajních případech se může vyvinout i epileptický záchvat.
Zneužívání léků a závislost na nich je známá u mladistvých a mladých pacientů, ale nejvíce postižených je ve středním, případně vyšším věku, podobně jako je to u pacientů se závislostí na alkoholu.
Zcela jistě jsou v populaci nejrozšířeněji používána analgetika a nesteroidní antiflogistika. V roce 2001 se v ČR potřebovalo 38.99 miliónů balení analgetik a 18.75 miliónů balení protizánětlivých a antirevmatických přípravků (1. a 2. místo celkově v předepsaných baleních v ČR ve vymezených indikačních lékových skupinách). Toto činí celkem náklady 2601.7 miliónů Kč za uvedený rok. V první desítce nejvíce předepisovaných léků je ibuprofen na 5. místě (na Rp. předepsáno celkově za 447.9 miliónů Kč) a na 10. místě diclofenac (na Rp. předepsáno celkově za 358.7 miliónů Kč).

Způsoby aplikace
Ve většině případů se jedná o preparáty aplikované per os, vstřebávané ze zažívacího traktu. Některá opioidní analgetika - tramadol (TRAMAL inj.), petidin (DOLSIN inj.), pentazocin (FORTRAL inj.), piritramid (DIPIDOLOR inj.) či vlastní morfin (MORPHIN inj.) lze užít i parenterálně (intramuskulárně či intravenózně). Z benzodiazepinových anxiolytik je k injekčnímu použití diazepam (SEDUXEN inj., APAURIN inj.) či clonazepam (RIVOTRIL inj.), farmakokinetika (absorpce) nitrosvalové aplikace diazepamu vyjma deltového svalu je nízká. Z hypnotik lze nitrosvalově podat pouze flunitrazepam (ROHYPNOL inj.).

V praxi se u uživatelů drog můžeme setkat s nitrožilní aplikací nadrcené tablety rozpuštěné ve vodě. Jedná se především o pravděpodobně nejčastěji zneužívaný preparát Rohypnol. Běžná dávka u zdravého člověka při nespavosti je 1 tbl., pacient závislý a používající Rohypnol k mírnění odvykacího stavu užívá 5 až 10 tbl. Taktéž i u jiných benzodiazepinů používaných k zastření odvykacího syndromu je dávka mnohonásobně vyšší - např. Diazepam je terapeuticky podáván při úzkostných stavech v dávce 10 až 40 mg denně (pouze zřídka vyšší), což ještě bývá rozděleno do tří porcí. V případech zneužívání nebo závislosti se jedná o dávku kolem 50 až 100 mg denně a často jednorázově.

Lékové závislosti se dosti podceňují a pokládají se za méně problematické ve srovnání se závislostmi na jiných drogách. Jsou však velmi úporné a obtížně léčitelné.
Dalším problémem je, že dlouho probíhají skrytě (jde prakticky o jedinou závislost, která nemá své společenství, skupinové rituály atd.) a často za podpory rodiny a zdravotnického systému.

Léčba
Léčba odvykacího stavu - detoxifikace - je často dlouhodobou záležitostí, i zvládnutí její akutní počáteční fáze na detoxifikačním oddělení většinou vyžaduje několikanásobně delší pobyt než je tomu při detoxifikaci u závislostí na jiných drogách (Popov, 2001)
Jinak se léčba lékových závislostí (v praxi se především jedná o benzodiazepinová anxiolytika a hypnotika: bromazepam - LEXAURIN tbl., diazepam - DIAZEPAM tbl., alprazolam - NEUROL tbl. či flunitrazepam - ROHYPNOL tbl.) principiálně neliší od léčby závislosti na alkoholu. Může - podle závažnosti, motivace a dalších okolností, jako např.celkový somatický a psychický stav pacienta, probíhat ambulantně i na lůžkovém oddělení nemocnice či léčebny; v terapeutických komunitách se čisté lékové závislosti léčí jen ojediněle. Podmínkou úzdravy je úplná abstinence, včetně abstinence od alkoholu (vzhledem ke zkřížené toleranci mezi alkoholem a benzodiazepiny, resp. barbituráty). Popov (2001) uvádí, že podobně jako při závislosti na alkoholu se pacient závislý na lécích jen těžko vyrovnává s představou, že by se měl zcela vzdát užívání látky, jejíž konzumace je legální, všeobecně rozšířená, považovaná za "normální" a někdy dokonce propagovaná, která mu sice způsobuje řadu problémů, ale současně si bez ní nedovede představit řešení svých potíží.

Zpracováno na podkladě připravované knihy Kolektiv autorů. Textbook. 1st ed. Praha: Úřad vlády ČR & Filia Nova; 2003. 980 pp. (Kalina, Kamil. Pompidou Group Serie; 2).

Jaká je statistická četnost soudních rozhodnutí v případech dětí a mladistvých může sdělit Ministerstvo spravedlnosti.

Trestné činy spáchané dětmi a mladistvými v ČR v letech 1990-2001

ČR	1990	1991	1992	1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001
Krim.celk.	216852	282998	345205	398505	372427	375630	394267	403654	425930	426626	391469	358577
objasněno	83257	94115	108380	126442	129540	151842	162929	169177	185093	193354	172245	166827
obj. v %	38,4	33,3	31,4	31,7	34,8	40,4	41,3	41,9	43,5	45,3	44,0	46,5
z toho:
děti	4146	5939	7093	8280	8053	10322	12059	12086	11999	12464	10216	9926
mladiství	11407	15952	15952	21074	22160	22310	22719	19139	16730	14920	13507	12913

Oproti roku 2000 klesl počet tr. činů spáchaných dětmi v roce 2001 o -290 , tj. o -2,8 % a mladistvými o -594, tj. o -4,4 %.
Kriminalita dětí se v roce 2001 počtem evidovaných tr. činů dostala pod úroveň roku 1995. Kriminalita mladistvých se za rok 2001 přibližuje úrovni roku 1990.
Osoby stíhané a vyšetřované v ČR za rok 2001

trestný čin	celkem objasněno tr. činů	celkem osob	z toho: děti	mladiství
vražda	201	230	2	7
násilné činy celkem	17 723	16 790	1 218	1 035
mravnostní činy celkem	1 780	1 408	134	146
majetkové činy celkem	72 830	52 255	6 514	6 678
z toho: - krádeže vloupáním	17 006	11 778	2 148	1 831
- krádeže prosté	39 979	29 690	3 060	4 062
ostatní krim. činy celkem	18 135	14 232	868	995
zbývající kriminalita celkem	20 810	18 769	248	264
hospodářské činy celkem	35 262	22 543	47	155
Celková kriminalita	166 827	127 856	9 032	9 273
tj . v procentech	100 %	7,1 %	7,3 %

Počet vyšetřovaných dětí se v roce 2000 oproti roku 1999 zvýšil o +67, tj. o + 0,8 %. Počet delikventů mladistvých klesl o -241, tj. o - 2,6 %.
Počet vyšetřovaných dětí se v roce 2001 oproti roku 2000 zvýšil o +133 dětí, tj. o +1,5 %. Počet delikventů mladistvých stoupl o +368, tj. o +4 %.
Převážná část dětí (72 % ) bylo vyšetřováno a mladistvých (72 %) bylo vyšetřováno a stíháno pro delikty v oblasti majetkové kriminality. Pro trestné činy násilné: bylo vyšetřováno 13,5 % dětských delikventů a 11,2 % delikventů mladistvých bylo vyšetřováno a stíháno.

Podíl dětí a mladistvých na kriminalitě (výchozí informací je počet objasněných tr. činů, kde je znám pachatel)

2001	objasněno tr.činů	z toho děti	mladiství	rozdíl 2001-2000
násilná kriminalita	17 723	1 285	1 141
podíl v %	7,25	6,4	děti +1,1 ; mladiství +0,1
majetková kriminalita	72 830	7 214	9 650
podíl v %	9,9	13,25	děti -0,6 ; mladiství -0,63
celková kriminalita	166 827	9 926	12 913
podíl v %	5,9	7,7	děti 0,0 ; mladiství -0,1

2000	objasněno tr.činů	z toho děti	mladiství
násilná kriminalita	17 595	1 083	1 111
podíl v %	6,15	6,3
majetková kriminalita	73 925	7 762	10 260
podíl v %	10,5	13,88
celková kriminalita	172 245	10 216	13 507
podíl v %	5,9	7,8

Zpracovala: ppor. Eva Pokorná 21.1.2002

Obecně lze říci, že kriminalita dětí a mladistvých je silně medializována. V roce 1989 se o dětské kriminalitě prakticky nemluvilo, přestože tehdy byl podíl kriminality mládeže na celkové kriminalitě vyšší o 1,17 % než v roce 1999. Totéž platí i o brutalitě dětí, která se vyskytuje v různé formě a intenzitě případ od případu, nejčastěji jako šikana mezi dětmi. Použití zbraně různého druhu dětmi je pouze ojedinělé, záleží na okolnostech každého případu.

Ve věkové kategorii 12-15 let se nařizuje ochranná výchova v případě, že by šlo o čin, za který může být uložen výjimečný trest. U závažnějších trestných činů se tedy automaticky neupouští v této věkové kategorii od soudního řízení (viz §§ 11, 86 TZ zák. č. 140/1961 Sb.). V méně závažných případech by bylo vhodné ukládat alternativní tresty formou veřejně prospěšných prací adekvátních k věku provinilce. Zahraniční zkušenosti s tímto systémem jsou velmi dobré. V některých státech USA klesla kriminalita až o 50 %, protože důsledné uplatňování tohoto systému snižuje i recidivu trestné činnosti.

Rodiče odpovídají za škody způsobené jejich dětmi. V případě způsobené škody rozhoduje v občansko-právním řízení soud (podle znaleckého posudku odhadujícího výši škody) o náhradě škody. Výhodné je rodičovského pojištění proti škodám způsobenými dětmi. Pojištění uhradí způsobenou škodu, která mnohdy dosahuje mnoha desítek tisíc korun (zapálený stoh, budova, lesní porost, poškozená karoserie automobilu, výkladní sklo atd.).

Na růst kriminality dětí a mladistvých má nesporně vliv celospolečenské klima, funkčnost rodiny, vedení dětí ve škole, naplnění jejich volného času zájmovými aktivitami, kamarádi atd. V případech trestné činnosti dětí je třeba volat k zodpovědnosti zejména rodiče, obecně je nutné zaměřit komplexní prevenci na tento celospolečenský problém. Kriminalita mladistvých a dětí se vyvíjí v souladu s kriminalitou celé společnosti.

Celkově lze konstatovat, že kriminalita dětí v roce 2000 roce výrazně klesla o 2248 tr.č., tj. o -18 %. Totéž platí i v případě kriminality mladistvých o 1413 tr.č., tj. o -9,5 %, kde se výrazný sestupný trend projevuje již v posledních čtyřech letech. V minulém roce 2001 klesla kriminalita dětí o 2,8 % a kriminalita mladistvých o 4,4 %, sestupný trend tedy dále pokračuje. Vzhledem k tomu, že tr. činy páchají děti převážně ve věku od 11 do 15 let, neprojevuje se zde zatím vliv snížené porodnosti z posledních let.